Samota. Někdy to nejlepší, co sami sobě můžeme dát.

Stačí mi pár dní, někdy jen den a někdy i jen pár hodin v samotě a opět začínám cítit život. Často je to natolik intenzivní, že musím začít tvořit - psát, malovat, tančit nebo zpívat. Anebo někomu zavolat, poslat kus té své nově nabité energie dál.

Mám slabost pro lidské příběhy. Mám tedy slabost pro život jako takový, pro jeho zranitelnost, těžkosti, starosti, smutek, vztek a samozřejmě i pro jeho krásu, sílu, radost, lásku a vše dobré, co v něm je. Ale věřím, že základ pro spokojené žití, je mít rád život se vším všudy.

Milujte život i s jeho nedokonalostmi. Když je vám těžko, hledejte z toho cestu ven, ale přijměte to, že těžkosti do života patří. Nechtějte žít jenom jedn

oduchý život. Žijte život tak, jak přichází. Všímejte si výzev. Buďte odvážní a laskaví zároveň.

Skauti by řekli: ,,Buď připraven.”

Koučové říkají: ,,Buď pozorný.”

S láskou Hanka : )